Nevím, cos to řekl tehdá,
byl to vzdech pro trudný osud,
mně však bylo, jakby štěstí
k nám se mohlo snésti posud:
objala jsem tvoji hlavu.
Ach, v tom blízku tichá slova
mohla býti dohádnuta,
směla býti zastíněna
svitem lásky pravda krutá:
dotkla jsem se tvého čela.
Pak jsem řekla: „S Bohem, s Bohem!“
Okamžik mne zase vzdálil,
ale závoj ze snů tkaný
celou moji duši zhalil!
odnesla jsem srdce tvoje.