Nevěřím těm cestám,
ať jsou sebe krašší;
že nás spolu svedou
a tu lásku naši.
Chodila jsem dlouho
v důvěře a touze,
nevěřím již více,
slibovaly pouze.
Tiché, lesní cesty,
plny smutku, stínu,
a já nevěděla,
že se s štěstím minu.
Zatočí se jinak
v žití lepší změnu,
až já tady – – tady
na ně zapomenu.