Nemohu sem přijít více,
když jsou němá tvoje ústa,
a má láska – nevím ani,
proč mi ještě v prsou vzrůstá.
Byť to bylo na vždy s Bohem,
vím, – tvůj osud s mým byl spředen,
dovedla bych na tvých prsou
zemřít pro tvůj pohled jeden.
Mám-li přijít zase, zase – –
to jen ve tvém srdci leží,
štěstí se tak lehce zlomí,
ale nové – vzroste s těží!