Zas vidím lesy, pásmo cest,
a pod jezerní stěnou
zřím odlesk nebe, luny, hvězd,
a zase větve nade mnou
svou třásní vonnou, příjemnou –
se klenou.
A zase slyším trylkovat
kdes na větvici drozda,
zas v dálce hučí bystřin spád;
a čekám, co v těch končinách
mi v nejkrásnějších mojich snách
se dozdá.
A uzřím tebe! Nezpívá
pták v blízku na haluzce,
leč píseň jeho tesklivá
hloub volá nás a volá nás,
kde pěšiny tká vábný sráz
tak úzce.
A je nám blaze, do zpěvu,
jak roztouženým dětem,
když duše tonou v úsměvu. – –
Kam křídlo mé nás donese?
Kam? – Pěšinami po lese –
i světem!