Nejdřív mi to řekly hvězdy
tichým, zlatým zásvitem,
potom ptáci v křoví mladém,
nepoznaném, ukrytém.
Prameny to bez oddechu
potom v mechu zurčely,
potom včely s květinami
a pak větví ševely.
A dnes teprv věřím všemu,
jak to štěstí začíná,
řekl mi to sám můj milý,
že si na mne vzpomíná.