Nehněvej se, miláčku,
že jsi marně čekal,
přijdu třebas každý den,
jen si srdce nekal!
Ach, tys ani netušil,
že jsem byla blízko,
jako pták když přelétne
s keře na křovisko.
Ale pak jsem odešla
zase do daleka,
jako pták když cizího
šelestu se leká.
A zas k tobě, miláčku,
spěchám do objetí,
jako pták když pro štěstí
do křoví si vletí. –