Nad mořem nízko
hvězdy visely,
a mně se jako v moři
duší zachvěly.
Bez konce dálka
temnila se z nich,
a mně se noci smutné
v duši soumrak zdvih’.
Od skály racek
bílý a tak něm
sám letěl, zazněl touhou
šum ten v srdci mém.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.