Na travičku, na rosičku
hlavu nedávej,
orosí a neutěší – –:
v náruč mi ji dej!
Co jí všecko povím, vdýchám –
v oči, na čelo,
až jí u mne bude teplo,
bude veselo!
Bude těsno, bude volno
drahé hlavě tvé,
jako pták když ukryje se
z jara do větve.
Nad sebou když nebe tuší,
ale nevidí,
na celý svět zapomene
a s ním na lidi.
Zapomeň! a hlavu chorou
neklaď do rosy!
Což tě moje oči o to
vroucně neprosí?