Já mohla v tobě utonout,
neb v jiné světy plout a plout,
a lásku zavřít ve hrob tvůj
a říci: Už ji opatruj,
s ní radosti a hoře,
a dej mi jen ten svatý klid,
bych nemusila zápasit,
ó moře, moře, moře!
Já chtěla přece žíti dál,
a k domovu mne táhl žal,
v mé duši lásky dřímal sen,
a Bůh ví, čím byl probuzen –
s ním radosti a hoře,
má duše rovna bouřím tvým,
a přece ti je nevrátím,
ó moře, moře, moře!