Miluju moře modré, dálné, daleké
s křivkami závratnými na lazuru,
mizivé, ohromné a smělé, svítící,
jak plachta rozpjatá se tiše chvějící
vstříc andělskému horoucímu kůru.
To moře, moře modré tolik miluju,
protože smutné srdce moje –
bolestí plné srdce lidské,
jak písku zrnko padá do vln boje –
a mizí, mizí, a mou duši rozptyluje,
zázračný prostor její bouři utišuje – –