Miluju zámky na břehu modrých moří,
zapadlé v báje mdlobu teskně snivou,
staré ty zámky, nad nimiž růže hoří,
nad nimiž růže hoří, a v dálku sivou
odlétá láska.
Miluju parky hluboké, roztoužené,
s mramorem hrobek bílých, s písní zlatem,
besídky skryté, legendou opředené,
legendou opředené, kde v tichu svatém –
odkvétá láska.
Miluju komnat nádheru, nad níž šumí
vysokých kultur křídla posvěcená,
důvěrnost krbů svítí a hřejí dumy,
svítí a hřejí dumy, kde věčná scéna –
umírá láska.
Miluju velké obzorů shasínání,
daleké ticho plné barev tónů,
hýření světel, rostoucích stínů vlání,
rostoucích stínů vlání, když v rytmech zvonů
žaluje láska.
Miluju... Ale pokorně skláním hlavu
na tvrdý kámen těžké pouti naší,
přimknuta k tobě, ztrácím se v hluchém davu,
ztrácím se v hluchém davu, a nad námi vznáší –
laury své – láska.