Mé drahé Čechy, smutná vlasti drahá,
ty země předurčená srdcem být,
v něž všecka ústí krev a žhavě sahá
v osudy příští, ponurý snes klid,
klid vyvolených k velikému cíli
za cenu otroctví staletých muk,
ať záští, hněv nás nepřátelsky bily,
zní v bouřích ryze jména tvého zvuk.
Majákem, baštou, stráží, hudbou míru,
zázračným šperkem, středem osudným,
z nejvyšších rozkazů, vy mějte víru,
mé drahé Čechy, budete tím vším!