Mám hlava těžkou sněním
a srdce plné tuch
Pojď, ukaž mi, kde člověk
a kde začíná Bůh.
Kdo končí svět a život,
co víc jo – hmyz neb květ,
rej modré hvězdy nocí
neb tichý ptáka let.
Že činí jednu píseň
i s mým na prsou tvých
ty všecky žití tóny –
Bůh mluví každým z nich?
Pak žít chci, žít, ať tluče
mé srdce – tvého druh,
jak slavík v letní noci:
i jím promlouvá Bůh. –