Má duše se ti celá podává,
ty můžeš chtít a z růží věnce vít,
je něco nade mnou, co spoutává
mou vůli v pokoru, mé touhy v klid.
Je něco nade mnou, jak v zahradách,
kde hvězdy kvetou, slunce zapadá,
kde poutník stírá se svých šatů prach,
a před Věčností na tvář upadá.