Letí časy, letí,
časy proměnlivé,
nevzpomenou v dálce
na mne oči sivé.
V dálce oči sivé
nevzpomenou více,
že si teskní po nich
ty mé zřítelnice.
Na co oči sivé,
na co vzpomínají,
když jim nebe zlatou
pozašeptá bájí?
Vzpomínaly jindy,
nevzpomenou asi,
jak má duše toužíc
na ně vzpomíná si.
Ty mé zřítelnice
nedoteskní dříve,
pokud nevzpomenou
v dálce oči sivé.