Květiny první objaly tvůj hrob –
pomněnek trsy, sta, sta modrých očí,
jak tvoje oči ze šťastnějších dob,
snem zdivené, když za sluncem se točí.
Zapadlo slunce, sen se rozplynul,
zde opuštěna další osud hnětu,
samotář smutný, v plotu nahý kůl,
bez věrných pohledů, bez teplých květů.