Na vaší stěně nad ložem
krucifix visí starý,
ten viděl slunce padat sem
a jeho zlaté dary.
Ten viděl stíny rostoucí
světnicí zadumanou,
polibky tiché, horoucí,
jiskry jak v srdci planou.
A k němu mnohý zoufalý
obrácen pohled s lože,
když oči před ním plakaly,
a ústa lkala: „Bože!“
Děd, praděd pod ním dokonal,
a kříž tam stále visí,
těm k smrti sílu s hůry sslal,
a druhé k žití křísí.
A mně se zdá, že rozepjat
zří s každé stěny šedé,
provází jedny pod zem spat –
a druhé k žití vede!