Dítětem byl můj první obraz Krista,
nade vše krásným, dobrým, blaženým,
jemuž se z očí prýští radost čistá
a zlaté dary nosí světem tím.
A pak mi Kristus jevil se, jak sklání
svou svatou hlavu nad žal člověka,
v nesmírné lásce, v božském slitování,
vše odpouští a vděku nečeká.
Teď vidím Krista jinak. S bledou tváří,
trpícím okem dolů pohlíží
krvavé slzy nadpozemskou září,
umírá s námi – přibit na kříži.
A ptám se: poznám žití lepší dobu,
kdy Kristus nad vším se mi objeví,
jak v oblacích se k nebi vznáší z hrobu
ve zraku tiché světlo úlevy?