Když zabloudím si nahoru
k hvězdnatým, světlým říším,
mne zdá se v sladkém hovoru,
že srdce tvoje slyším.
A hledím klidně na větve,
vím, že víc nerozliším,
kdy tluče mé, kdy drahé tvé –
vždy spolu obě slyším.
A tenkrát hledím na nebe
s tak tichým snem a tišším,
když na svém – blízko u tebe
tvé drahé srdce slyším.