Když poprvé ke mně jsi přišel,
že v prsou ti žal náhle ztich’,
cos v duši mé zpívati slyšel –
háj slavíků, skřivánka v žních?
Ó, které jsi pozvedl listy,
že viděl jsi v duši mé hned
ten zázračný květ vonný, čistý,
ten bílý a krvavý květ?
A viděl jsi, že tobě roste
a kvete, tys děl: „Se mnou pluj,
buď můj, vzácný, jediný skvoste!“
A květ ten byl na věky tvůj.