Když jsi mi čítával! Já slyším znět
hlas tvůj až sem, kde ticho jest jak v tůni,
ach, ano, vím, jen jaro má svůj květ,
jen jaro má svou teplou šťastnou vůni.
Teď sama čtu a slyším smutně znět
ty jezy, jezy jako v tichém pláči,
tvůj umlk’ hlas a opad’ růže květ,
a cesta má se do soumraku stáčí.
Když jsi mi čítával! Že stále znět
tvůj bude hlas, mně v radosti se zdálo,
a neviděla jsem, jak vadnul květ
a naše slunce v krvi umíralo.