Kdo muže řeku zastavit,
kdo moři určit věčný klid?
Pluj se mnou proudem osudu,
a nikdy smutna nebudu!
Ne, nepluj se mnou, musím dál,
proč bys mne, pověz, miloval?
Ty můžeš klidně v žití stát,
mně divný v prsou bouří chvat.
Jen jednou v zrak se zadívej,
slib lásku svou mi nejpevněj,
ne, nedívej se v hloubku dum,
je ztracen, kdo se přizná k snům,
a neslibuj a neslibuj,
vždyť nechci rušit poklid tvůj!