„Široká cesta, jako mléčná dráha,
stvořená neznámými světly,
k tobě má ruka, k tobě dálkou sahá.“
,Zde růže nerozkvetly.‘
„Tys důkaz nemožnosti rozloučení!
Přes propast temnou
k vysoké věži, kde již světa není,
tys byla vždycky se mnou.“
,Já vždycky s tebou?! Srdce svého těla
jsi hodil kdysi za mým: dvě se střetly.‘
„Vracím se k tobě, což jsi nevěděla?“
,Zde růže nerozkvetly.‘
„Podivná závrať, věčnost dnův a nocí,
jak zářily a škrtily a létly!“
,Přijď, srdce své tu budeš nalézt moci,
kde růže nerozkvetly!‘