Jižní cesty plny vůně,
a mé srdce po těch našich
stůně.
Po těch našich s mákem vlčím,
kde mi srdce tolik bije,
a já mlčím.
Tolik bije, když mi v oči
zahledíš se někdy dlouze,
že se hlava točí.
Někdy dlouze v srdce padnou
naše, a ty jižní cesty
při vší záři blednou, chladnou. –