Jen chvíli ještě sečkej, úže ke mně
se přitul. Slyšíš? Odbíjejí temně
hodiny se věží. Věčnosti smích
to zaznívá? Buď se mnou ještě chvíli,
břeh nabrala pro strašlivý žal síly,
nech, nech své ruce v mých!
Tys byla mojí věštkyní. To říkám
ti na odchodu. Miláčku můj, nikam
ach nikam bez tvé vůle nevzletím!
Chci ještě cestou mračnou dále spěti,
v propasti hvězd a moří pohleděti,
nech, nech své oči mým!
Kde jsme? Svět obklopuje nás a tvoří
své divy. Jsme-li pouhým snem, jenž hoří
a zhasne? Věčné lásky paprskem
sviť pro mne, zázraku. A rozloučení
když smutné je, ať opuštěním není,
nech, nech své srdce v mém!