Jednu kytku od studánky,
druhou přines od praménku,
abych zase žila, snila:
nebyla jsem dlouho venku.
Dej mi květy, dej mi květy,
duše má již po nich stůně,
ať se s tebou jedním douškem
nadýchám té lesní vůně.
Pozdravena, posilněna
klesnu tobě do náručí;
slyšíš háje, luhy, lesy, – –
jak nám písní k srdci bzučí?