Jdu světem vlastní teskná minulost
a, maminko, tvá láska veliká,
a lásek velkých do srdce mi vrost’
věčného světla zákon. Odmyká
nebesa láska? Život můj byl láska,
a nebe nebylo mi otevřeno,
jen tebou. Ano: poslední tvá vráska
na spáncích sladce psala moje jméno.
Tys všecko věděla. Tys žila se mnou
jak srdce k srdci tepnou přetajemnou.
Neznámo kam, však jistě onou tepnou
i po smrti se naše srdce sepnou...