Jdu cestou dalekou,
a v srdci bolí divných světel hoře,
nic není přede mnou,
než nekonečné modré, snivé moře.
Tak ráda moře mám,
a přec v něm vidím hrob svůj – rozluštění.
Co mohu chtít, co chtít?
Ty truchlit nesmíš. Můj život již není.
Má láska šílená
není pro tento svět, v ní příliš svítí
chvějící duše sny.
O, nech mě v bílé mlhy odejíti!