S modrého nebe pršely
zázračné žluté čilimníky,
zem do objetí sevře-li,
to prší zlaté čilimníky.
Ó, za to blaho díky, díky!
Jaké to bylo jaro, ach!
Svět točil se jak v kolovrátku.
Když srdce tonou v samotách,
život se přede v kolovrátku,
a volá, prosí: „Ještě, ještě!
Přívaly zlatého deště!“
Ó díky, díky, jarní svátku!
Tvůj věčný vzlet buď veleben,
největší moudrost byl tvůj sen
zlatého deště, zlatého deště,
zlatého deště!