Jde mnohý člověk žitím sám,
sám jak strom v poli stojí,
a bez pomoci, útěchy –
sám rány svoje hojí.
A má-li radost v prsou kdys,
sám vystřídá ji s bolem,
zří štěstí, smutek, zoufalost,
a sám jde tiše kolem.
Sám koná svoji povinnost,
a když se konec blíží,
sám oči zavře, na prsou
mdlé ruce na vždy skříží.