V pokojíku za světem
s Bohem jsem ti dala,
že tě tam víc nespatřím,
jsem se nenadála.
Bylo mi tak veselo,
jako před odletem
do štěstí, jež zářilo
žhavým, plným létem.
„Proč se loučit? Ujde čas
dřív než pomyšlení!“
A tys řekl: „Kolikrát
týden všecko změní.
Člověk ten svět opustí –
kdy, jak, to je skryto,
bez návratu, loučení,
to je dvakrát líto!“
A já se zas vrátila
do práce a bdění,
ale ty, tys odešel
dřív než pomyšlení!