Jako náruč nastavená
leží země připravená,
křížů jako stromů v lese –
komu, komu otevře se?
Ptáček zalkal v tichém letu,
zašeptala tráva v květu,
zvlnila se jako řekou –
čí to slzy do ní stekou?
Pod javorem jsme tam stáli,
naše štěstí kvetlo v dáli,
a tak blízko náruč země – –
až mě sevře, – přijdeš ke mně?