Jak mohl jsi tak odejít
a srdce moje nechat mřít,
když tolik máš mne rád?
Je život často hořký dost,
náš cit buď aspoň žalů prost,
když tolik máš mne rád.
A já, co přijde ještě dnů,
svou hlavu k tobě pozvednu,
jsi slunce, já tvůj květ,
a když mne někdy opustíš,
já klesám, hynu, vrať se spíš,
jsi slunce, já tvůj květ.