Já jsem tě vždycky milovala
jak děcko i jak zralá žena
i milovaná, poraněna
i horoucí, jež nebem sálá...
Tak jsem tě strašně milovala,
a přece cítím, ještě více
dnes milovala bych, ne proto,
žes daleko a zápasíce
že toužíme být blíže o to,
co bolelo a rozdělilo,
však to, co kdysi v cestě bylo
a rvalo srdce do zápasu,
dnes rozplynulo ve tvém jasu,
maminko, ve tvé věčné lásce,
jíž není rovné. Sama, sama
jsem dovršila lidské drama
a ve své vlastní rvavé vrásce,
a vím, ač všecko jsem ti dala,
dnes nejvíc bych tě milovala...