Já jsem tě hledala
po pěšinkách –
od rána do rána,
ve bdění, v snách.
Haluzí větříček
zakolíbal,
přiletěl, odletěl,
vzpomínky vzal.
Zdvihla se nad hlavou
vichřice zlá,
já jsem tě hledala,
nenalezla.
K nebi jsem pohlédla
naříkajíc:
„Což tě, můj miláčku,
nenajdu víc?“
Bez tebe tesklivo,
smutný mi svět,
alespoň vzpomínky
pošli mi zpět!