Hubičky pršely,
ty jsi je bral a dal,
ani se nezeptal:
„Chcete-li?“
Něco jen divného
v srdci ti začlo bít,
jako bys nemoh’ žít
bez mého.
Mně bylo u tebe,
jako bys tisíckrát
mohl mne s sebou brát
do nebe.
Ach, já si vzpomněla,
až zhasly hvězdičky,
že jsem ty hubičky –
nechtěla!