Je pozdě! Z ráje meč nás vyhání,
krvavě červený jak plamen.
Kde bít se v prsa, činit pokání
a strhat cáry hříchů s ramen?
My zhřešili jsme, přijímejme trest,
do světa spolu odejděme
své břímě nést pod věčnou klenbou hvězd
v zápasy nekonečné, němé!
Pokorně svatou lásku vzývejme,
ať životem nás doprovází,
je strašné, než nás milost obejme,
poznati s hrůzou, že jsme nazí!