Hory, hory, proč stojíte
jako stěny mezi námi,
řeky, řeky, proč valíte
svoje vody mezi námi.
Ty jsi vinna, dálko siná,
proč se šíříš mezi námi,
živote, ty cesto stinná,
proč jsi rostl mezi námi?
Ať ta láska k nebi vzroste,
však ta propast mezi námi –
slzy tecte, ruce proste –
bude tmít se mezi námi.
A když všecko pochopíme,
světlo vzejde mezi námi – –
ach, snad se pak utišíme – –:
smrt bude stát mezi námi.