Zurčelo to kořáním,
já jen poslouchala,
jak se perla s perličkou
mezi mechem smála.
Mohly by mne rozesmát
jejich smíchy šumné,
kdybych sama nebyla,
kdybys ty byl u mne.
Spouštěly se, spouštěly
po balvanech s hůry
nekonečné, bělostné
horských perel šňůry.
Což já bych je chytala,
ráda do svých dlaní,
kdybych tebe viděla
stoupat nad kořání!