Jako když vítr odfoukne. –
Co? Závoj? Květ? Sen? Plamen?
Tak všecko siře umlkne
nad srdce bouří. Amen
zní umíráčkem v hořkém smíchu
a v samotě a dusném tichu.
Tak všecky věci klamné jsou!
A tvoje smrt je kámen
ležící těžce na prsou.
Než rty vysloví: amen,
vše unikne, co štěstím bylo,
a slibem, co se nesplnilo...