Pod doškovou střechou
za nízkými dveřmi
byli bychom šťastni,
miláčku můj, věř mi!
Ve světničce malé
s okénky jak dlaně,
za to tiché štěstí,
co bych dala za ně?!
Dala bych já za ně
světa půl – i celý,
vždyť bychom tam všecko,
miláčku můj, měli.
Měli bychom všecko,
co jen srdce ráčí,
ve světničce malé
jako hnízdo ptačí.
Měl bys květy, zlato,
písně a mou péči,
nad tu velkou lásku
znáš-li štěstí věčí?
A já – já bych měla
na zemi již nebe,
miláčku můj zlatý,
tebe, tebe, tebe!!