Je to milá chaloupka
k lesu přitulená,
stojí v šumném jabloní
tichá jako pěna.
Ona neví o tobě,
a ty nevíš o ní,
jen mé oči pro tebe
slzičky tam roní.
A já stále vzpomínám,
až se hlava chýlí,
o té jedné chaloupce
miláček můj zví-li.
Jen to kolem zašumí,
od lesa to sténá,
chaloupka je v jabloní
tichá jako pěna.
Ach, ty z dálky neuzříš
okénka dvě malá,
kdyby tady chaloupka
ještě sto let stála.
A ty z dálky nepoznáš,
že se k horám dívá
za tebou, ach – za tebou –
holubička sivá.