Do noci, do noci vstupuji zasvěcena
duší svou v paprsky záhadně mluvící,
poslouchá stráň, město, zahrada, tichá stěna
komnat mých se srdci tisíci, tisíci.
A já se k tmám, světlům, bolestem, lásce, štěstí
se srdcí tisíci
družím jak vlna, jež k moři se dává nésti
a mořem stává se, magickým zrcadlem měsíci.
Vstupuji do noci věčnosti, věčnost sama,
v prsou mých posvátný oheň žhne, vznícený
životem lásky, jejž provází osudné drama,
ó Bože, není, ne, ani klam bez ceny!
Přijímám kouzlo tvé, radosti zářící,
prchavé, zmítané, dýšící vůněmi
propastí, oblak a prostorův ohromných se všemi
bouřemi, se srdci tisící, tisíci!