Co všecky smutky jsou, jež duši schvátí,
co kámen bolestí, jenž upadne
nám do cesty, – když radosti se vrátí
a tvoje láska nikdy nezchladne,
když v srdci vím, že na věky jsi mým?
Co rozpaky a otázky jsou žití,
co záhady, jež mrazí na pohled,
když tvoje oči věrně do nich svítí –
a v tobě hoří cíle mého květ,
když v srdci vím, že na věky jsi mým.
A co je žalost, která naděj skosí,
co starosti, jež vrásky vyryjí,
když úsměvy tvé přilítnou a rosy
mých slzí jako ptáci vypijí,
když v srdci vím, že na věky jsi mým?