Povídaly v běhu chvatném
zamodralé, světlé vlny,
že jen sen můj každý tvojí
drahé, sladké duše plný.
A že toužím, kudy chodím,
po dotknutí tvojí ruky,
po tvých očí nebes jasu,
po zpovědi, plné muky.
Zelené ty břehy svěží,
plny svlačce, máty, šípků
skolébají duši tvoji
do záře a do polibků.
Mušky drobné, modrá šídla,
zlaté včely, motýl bílý, –
a ty vlny s věčnou písní, –
jdi, můj milý, jdi, můj milý!
Co ty vlny povídají,
uslyšíš tam ve předtuše,
a já, až tvé čelo slíbám,
vyvolám to z tvojí duše!