Co chceš, co chceš, mé srdce,
proč bouříš? vždyť je čas,
bys vyklíčilo v cypřiš
a zatměl se tvůj jas.
Bys rostlo tiše v slunce
svým temným smutkem dál –
a netoužilo po tom,
co už ti osud vzal.
Co dal ti nesmírného,
v to zamysli se spíš:
buď cypřiší a hrobem
a v modlitbu se ztiš!