Co se těch cestiček
lesem nakřížilo,
a co jich
nejkrasších
jenom pro mne zbylo!
Příkré a nejuzší,
pravé horské cesty
omšené,
zdobené
balvany a klesty.
Tichounce šeptavé
na větvích a v mechu,
jako když
uslyšíš
slůvka pro útěchu.
Kdyby ty cestičky,
co jich lesy svily,
uzounké,
milounké –
také tobě zbyly!