Čekala jsem dlouho na tě,
vzpomínala bez ustání,
a ty jsi se vrátil ke mně
bez úsměvu, k nepoznání.
V oči jsi se nezahleděl,
hlavy jsi se nedotekl,
náručí jsi nerozepjal,
a tak málo, málo řekl!
Což můj anděl nad hvězdami
k tobě – marně ruce spínal,
že ty vzdálen za horami – –
netoužil jsi, nevzpomínal?