Byla jsem příliš smutná,
když slunce zapadalo.
Ta cesta byla nutná,
a slunce zapadalo.
Zlatem se vrby zjasnily,
a oči tvé tam svítily,
tys byl tak divně blízký.
Tys odpovědi nečekal,
a tiše moji bolest – vzal,
když řeka zaplakala.
V tvém srdci svatý Rubín plál
a řeka zaplakala.
Tvá duše se mne dotekla,
mne křídlem obejmula,
oblaka plula, plula,
květ s květem v hvězdu srůstá,
ni slova naše ústa
neřekla. –
Tys byl tak divně blízký.