Byl to polibek, jejž vdechla jsem v tvé čelo,
nebo celá, vroucí zpověď duše mé?
Víš ty jedině, co hlasem mým se chvělo,
když jsem vědět chtěla, kdy se sejdeme,
víš ty jedině, žes blahem mým a světem,
první touhou dnů mých dětinných,
modlitbou i písní, sladkou mdlobou, vzletem
budeš vždy, ať padne k hlavě sníh.
Jen mi nezazli, když prudká jiskra vzejme
lásky se v mých ňadrech, nebo ve tvojich,
okamžik té hvězdě – štěstí přejme,
ať čtu ve tvém oku, a ty v očích mých.
Shovívav buď ke mně. Já jen tebe mohu
milovat, všech žití nedbám pout,
otevřena je ti duše má jak Bohu,
jemuž poroučím své skutky v soud.